Jak začít? Co asi takhle? Po devítileté nepřízni osudu, který pronásledoval mou přítelkyni, se jí nakonec podařilo přesvědčit rodiče, že tři psi v domě není moc. K narozeninám si tedy mohla pořídit štěně šarplanince, kterých bylo před devíti lety nedostatek. Fenka, kterou získala, se jmenovala Herta.
Zhruba po půl roce jsme se přestěhovali a Hery s námi. Poté jsme začali koketovat s myšlenkou, že by jsme Hery pořídili kamaráda. Bylo spousta PRO a spousta PROTI. Stále jsme se nemohli rozhodnout. Nakonec za nás rozhodla náhoda. Na internetu jsem zjistil, že se nabízí štěňátka z nepříbuzné linie. Udělali jsme si tedy výlet. Poté, co jsme Iltise viděli, bylo rozhodnuto. Jel s námi domů. A tak máme doma dva nádherné šarplanince.